Já jsem vlastně muzikantem z nouze, chtěl jsem být elektroinženýrem. Začalo to tím, že se můj táta vrátil z druhé světové války do Československa sice s medailemi a taky s vítěznou armádou, ale s tou americkou. Byl přesvědčený masarykovský důstojník a když si pro něho přišli páni v kožeňácích, byl to konec mých nadějí, že budu tím elektroinženýrem. Tátu zavřeli a nás s mámou vystěhovali. Když se táta vrátil z Mírova, byl tak zubožený, že do roka zemřel. Jediná škola, kam jsem se mohl dostat, byla konzervatoř. Bylo mně ale znemožněno študovat v Brně, a tak jsem šel na konzervatoř do Bratislavy...
kontakt: info@jardahnilicka.cz | informace o akcích: www.bujoart.cz
© 2012 Jaromír Hnilička | created by Yodavision.cz – Grafické studio Brno